Právě jsem dopsala knihu, která se jmenuje: "O panence, která se chtěla smát." Kniha je určena nejen pro děti. Žánr: sci - fi, fantasy, magické prvky
Vtom vběhla do pokoje Lili a radostně mi oznámila: „Adriano, vstávej! Je sobota. Dnes je volný den. V noci přijel můj táta. Pojedeme na kolech na výlet!“ Všem těm slovům jsem nerozuměla, ale nechtěla jsem se ptát. Klikla jsem na displej svých hodinek a napsala slova: Výlet, sobota, kolo. Odpovědi se brzy objevily.
„A vezmeš mě s sebou?“ zeptala jsem se.
„Ano, určitě,“ odpověděla.
Lili věděla, že nemám hlad. Nemusím jíst. Baterie, které mám v těle se nabíjejí sluneční energií. Když prší, musím spát. Déšť mě unavuje.
Zanedlouho jsem již seděla v batůžku a malým průsvitným okýnkem koukala ven. Byla to ale jízda! Kolem stezky pro cyklisty běžely stromy, slunce příjemně hřálo. Lili šlápla do pedálů, co to šlo, její táta jel za ní. Cesta vedla smrkovým lesem, zastavili jsme se u studánky.
„Jdu se podívat ke zřícenině hradu,“ pronesl táta. „Půjdeš se mnou, Lili? Kola můžeme nechat tady.“
„Ne, tati, chci si chvíli odpočinout,“ řekla dcera.
„Dobrá,“ brzy se vrátím. „Počkej tady, ano?“
„Dobře, tati.“
Sedla si na pařez poblíž studánky a vyndala mě z batůžku.
„Lili,“ požádala jsem ji. „Můžeš prosím vzít domů do láhve trochu vody ze studánky?“
„Ano, určitě,“ odpověděla. Krátkou dobu jsme si povídaly.
Pak jsem řekla: „Víš, Lili, už brzy musím odletět. Hledám mámu, snad ji brzy najdu. Chci odletět už dnes v noci, protože je právě měsíc v úplňku, a to se může čarovat.“